Detail

Popis

---

Lošák jelení je velmi typická houba se šupinami na povrchu klobouku a ostny na jeho spodní straně. Zbarvení lošáku jeleního připomíná barvu jelení zvěře. Klobouk je hnědý, silně dužnatý, ve středu vmáčklý, na povrchu šupinatý, 100 -220mm v průměru. Odstávající šupiny jsou velké, tlusté, šedohnědé, jsou uloženy v soustředných kruzích, nejhustší jsou na vmáčklém temeni klobouku. Šedohnědé, dlouhé a husté ostny se sbíhají hluboko na třeň.

Třeň je krátký 30 -50mm, pevný, plný, dolů se mírně zužující, světle hnědý a šedohnědý.

Dužina je křehká, bělavá až bělošedá, nahořklá, u starších plodnic až hořká.

Výtrusy jsou kulovité, ostnité, žlutohnědé. Výtrusný prach je hnědý.

U této houby nehrozí záměna s jedovatou houbou. Dá se splést jen s nejedlým a menším lošákem hořkým (Hydnum scabrosum), který má světlejší klobouk, kaštanově hnědé, velmi drobné šupinky a silně hořkou chuť, nebo také s mladým lošákem tuhým (Hydnum compactum), který je menší, s hustými, tenkými, hnědavými a na špičce bledými ostny.

Lidově se této houbě říká jelenka, srnka, masohub, medvědí ucho, medvědice.

Výskyt:
Houba roste nejvíce v podhorských polohách koncem léta a na podzim, od konce července do září, hlavně v srpnu v borových a smrkových lesích na písčitých půdách. V posledních letech je její výskyt u nás malý.

Použití:
Lošák jelení je jedlý, ale má nahořklou chuť, je tuhý, proto se musí déle vařit nebo dusit. Může se také sušit nebo nakládat do octového nálevu. Pro přípravu pokrmů jsou vhodné mladé plodnice, jejichž mírná hořkost správnou úpravou mizí. Někde lošák suší a drtí na prášek, kterým dochucují pokrmy. U nás se směl prodávat na trhu.