Detail

Popis

---

Hřib žlučový není jedovatý, ale má silně hořkou chuť jako žluč, takže není poživatelný. Tvrdé, zřídka červivé plodnice vyrůstají z mechu, lákají ke sběru, protože připomínají hřib smrkový. Hřib žlučový má na povrchu třeně hnědou hrubou síťku na bílém podkladu, síťka u hřibu smrkového je jemná, bílá, na hnědém podkladu. Póry u hřibu žlučového mají ve stáří růžovou barvu, hřib smrkový je má žlutozelené.
Hřib žlučový bývá lidově nazýván hřib satan, s pravým hřibem satanem ale nemá nic společného.
Hřib žlučový má klobouk 4 -12cm široký, polokulovitý. Pak klenutý, šedohnědý, kožově hnědý až tmavohnědý, jemně plstnatý. Póry jsou v mládí bílé, později s růžovým nádechem, až masově růžové, po pomačkání rezavohnědé. Třeň je 4 -12 x 1 -2cm velký, hnědavý, celá pokrytý výraznou hrubou, hnědě zbarvenou síťkou, výraznější pod lupou. Dužina je bílá, na vzduchu se nemění, chuť je silně hořká, vůně houbová. Výtrusný prach je růžový, výtrusy skoro bezbarvé, elipsoidně vřetenovité, tlustostěnné, hladké. Cystidy mají tvar vřetenovitý až břichatý.

Čeleď:
Boletaceae - hřibovité

Výskyt:
Hřib žlučový roste v jehličnatých lesích od léta do konce podzimu, plodnice se objevují ve velkém množství na kyselých písčitých půdách pod borovicemi, na písčitohlinitých půdách pod smrky a modříny, vzácně rostou i na padlých, velmi ztrouchnivělých kmenech stromů. Nejhojnější jsou v nížinách a pahorkatinách, v podhorském stupni je vzácnější a ve vysokých horách neroste. Je rozšířen kromě celého mírného pásma severní polokoule ještě v Austrálii, na Novém Zélandě a v Jižní Americe. Nejčastěji roste pod borovicemi, se kterými tvoří mykorrhizu.
V Evropě byl nalezen dosud jediný druh z rodu Tylopilus, který je dosti proměnlivý barvou i tvarem, asi deset dalších druhů roste v Severní Americe.