Detail

Popis

---

Bělochoroš nahořklý má plodnice bokem přirostlé nebo polozrnité až rozlité, obyčejně po několika nad sebou srostlé, s polokulovitými klobouky až 3 x 6cm velkými, někdy i většími, 3 -20mm tlustými, s ostrým okrajem. Na povrchu jsou jemně plstnaté až jemně štětinaté, někdy pásované, jindy bez pásování, hladké nebo jemně vrásčité, v mládí čistě bílé, později světle okrové až žlutohnědé, ve stáří až špinavě masově červenohnědé. Rourky jsou 1- 8mm vysoké, v mládí čistě bílé, později nažloutlé až světle okrově hnědé, v mládí po doteku někdy žloutnou. Póry jsou stejně zbarvené, okrouhlé až poněkud hranaté nebo i poněkud labyrinticky zprohýbané, jejich ostří se jeví pod lupou jako jemně zoubkaté. Vrstva rourek je výrazně oddělena od dužiny klobouku, což je význačným znakem bělolochorošů. Dužina je bílá, u živých plodnic křehce masitá a měkká, jemně vláknitá. Skládá se s tenkostěnných vláken s přezkami, které mají bezbarvou stěnu. Vlákna jsou jednotného typu. Dužinu suchých plodnic je možné snadno v prstech rozemnout na jemný prášek. Chuť má trpce hořkou, ne ale stahující, vůni začerstva nevýraznou, slabě houbovou. Zelenou skalicí se až po delší době zbarvuje světle zeleně, zejména na pomačkaných místech. Rouško se skládá z bazidií a neplodných buněk zvaných gloeocystidy. Bazidie jsou válcovitě kyjovité, dolů zvolna zúžené, tenkostěnné a na čtyřech tenkých s přímých stopečkách nesou výtrusy. Gloeocystidy mají rozmanitý tvar, jsou lahvicovité, hruškovité, slzovité nebo nepravidelně vakovité, dolů zúžené. Výtrusy jsou úzce válcovité a uzenkovitě prohnuté, bezbarvé, s hladkou stěnou.

Výskyt:
Bělochoroš nahořklý roste na mrtvém dřevě jehličnatých stromů, borovic, smrků a jedlí, kde působí hnědou hnilobu. Plodnice lze najít od června do prosince, do příštího roku se rozpadají nebo jsou zničeny hmyzem.