Detail

Popis

---

Notocactus ottonis se už sto padesát let vyskytuje v evropských sbírkách. Je to nenáročná rostlina, kvete velkými žlutými květy. Roste v různě odlišných formách a varietách. Má ploše kulovité, 5 -11cm široké, ve stáří mírně prodloužené tělo. Žebra jsou široká a zaoblená. Výrazné, bíle plstnaté areoly nesou 10 až 18 paprsčitě uspořádaných jehlicovitých trnů a 3 až 4 trny středové, které jsou poněkud silnější a delší, hnědé až hnědočervené. Samosprašné, hedvábně lesklé žluté květy mají okolo 6cm v průměru a otevírají se v odpoledních hodinách po tři až čtyři dny. Zajímavá je dráždivost tyčinek, dobře vyvinutá i u variet. Po doteku se tyčinky během vteřiny sevřou k blizně a opylí ji. V přírodě obstarává podráždění tyčinek vítr nebo hmyz, ve sbírce se o tom přesvědčíme dotykem.
Notocactus ottonis bohatě a opakovaně kvete. Z odkvétajících květů se tvoří plody a rostlina zakládá na další poupata. Tento druh má několik variet a forem. Kromě toho je známa řada blízce příbuzných druhů. Nejkrásnější je varieta vencluianus se zářivě červenými až oranžově červenými květy. Prašníky většinou postrádají pyl, takže se rozmnožuje hlavně vegetativně. Z mnoha blízce příbuzných druhů stojí za zmínku Notocactus acutus, který má tmavozelenou pokožku, ostrá žebra a tmavě hnědé až černé pokroucené trny.

Čeleď:
Cactaceae - kaktusovité

Původ:
Notocactus ottonis roste v těchto jihoamerických zemích - Brazílie, Uruguay, Paraguay a Argentina.

Pěstování:
Odnože se vytvářejí kolem každé starší rostliny a zpočátku rostou pod zemí. Většinou si v této době vytvoří kořínky, takže po oddělení je nemusíme zakořeňovat.
Tento kaktus nesnáší alkalickou půdu, ve které pomalu roste, ztrácí kořeny a v dolní části korkovatí. Vyžaduje tedy lehké humózní substráty s větším podílem rašeliny a listovky.

Množení:
Notocactus ottonis množíme semeny i odnožemi.