Detail

Popis

---

Zeměžluč okolíkatá je hořcovitá jednoletá nebo dvouletá bylina vysoká až 50cm s jednoduchou a jen nahoře vidlanovitě větvenou čtyřhrannou lodyhou. Dolejší listy jsou postaveny do růžice. Malé vstřícné listy na lodyze jsou podlouhle vejčité až kopinaté, celokrajné, většinou pětinervé a lysé. Květy jsou obojaké, pětičetné, asi 1cm dlouhé, červenorůžové, zřídka bílé, jsou seskupeny v bohaté vrcholíky. Plody jsou mnohosemenné tobolky úzce válcovité a asi 10mm dlouhé. Kvete v červenci a srpnu.

Výskyt:
Rostlina je rozšířena v Evropě, západní Asii, v severní Africe a Severní Americe. U nás se vyskytuje na mítinách a lesních loukách, na vřesovištích, na mezích a stráních.

Použitelná část:
Z rostliny se využívá nať.

Sběr:
Kvetoucí vrcholky nati se asi 25 -30cm dlouhé seřezávají v červenci a srpnu. Rychle se suší ve stínu nebo jen krátce na slunci, aby se zachovala svěží, přirozená barva. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 40°C. Droga je téměř bez zápachu a má velmi hořkou chuť.

Použití:
Droga obsahuje glykosidické hořčiny, zejména glykosid gentiopikrin, alkaloid erytricin, žluté flavonové barvivo centaurein, silici a jiné látky. Hořčiny povzbuzují vylučování trávících šťáv a vyvolávají chuť k jídlu. V lidovém léčitelství oblíbený hořký čaj se připravuje z jedné části skořice, jedné části máty a dvou částí zeměžluči.
Droga se použivá vnitně v nálevu jako amarum a digestivum. Užívá se při nechutenství, žaludeční slabosti, při příznacích špatného trávení a nedostatku kyseliny solné v žaludeční šťávě, při onemocněních jater se sníženým vylučování žluči, jako pomocný lék při cukrovce. Slouží jako posilující prostředek při celkové slabosti a v rekonvalescenci. Podává se obvykle častěji nebo ve větším množství, protože má nižší hořkost než nálev z kořene hořce žlutého. Větší dávky mohou u dětí způsobit křeče a zvracení.
Zeměžluč nízká (Centaurium pulchellum), která má listovou růžici, a zeměžluč slatinná (Centaurium uliginosum), s dlouhými a zoubkovanými listy, jsou velmi podobné zeměžluči menší. Obsahují také hořčiny, ale jen málo se sbírají. Při sběru zeměžluči je nutné ponechat na místě větší počet nepoškozených rostlin, aby se měla možnost rozmnožit. Níkdy se nevytrhává celá rostlina i s kořeny.