Detail

Popis

---

Vrbina penízková je trvalka s lysou lodyhou, i v zimě zelená, plazivá do délky až 0,5m, na uzlinách kořenící. Listy jsou vstřícné, široce vejčité až okrouhlé, krátce řapíkaté, celokrajné, tupé, červeně tečkované. Květy jsou sytě žluté, uvnitř černě tečkované, vyrůstají z krátké stopky a mají pětičetnou korunu. Plodem jsou kulovité tobolky. Kvete v květnu až červenci.

Čeleď:
Primulaceae - prvosenkovité

Pěstování:
Vrbina roste ve vlhkých, stinných lesích a křovinách, na mokrých loukách a příkopech, v parkových a zahradních trávnících. Vyžaduje půdy vlhké až mokré, živé, zásadité až neutrální, hlinité.

Sklizeň:
Sklízíme kvetoucí nať vrbiny, kterou seřezáváme v době květu. Droga je bez aromatu chutná svíravě až hořkokysele.

Použití:
Vrbina je fytoncidní rostlina s obsahem tříslovin, kyseliny křemičité, saponinů, organických kyselin, enzymů a dalších látek.
Drogu užíváme proti průjmům a také jako posilující prostředek. Má výrazný protirevmatický účinek a může sloužit jako podpůrný prostředek při plicních chorobách, včetně TBC. Tlumí nadměrnou menstruaci.
Zevně je možné drogu použít ke kloktání při krčních zánětech, při různých aftech v ústní dutině, při špatně se hojících ranách, bércových vředech, ke koupelím při hemoroidech. Příznivě také působí na pokožku, kterou zvláčňuje a činí ji pružnou.
Obvyklou lékovou formou pro vnitřní užití je nálev, pro zevní použití odvar. Tato droga je ideálním komponentem do směsí, samostatně se používá málokdy. Nemá žádné výrazné vedlejší účinky a nejsou známy ani absolutní kontraindikace. Relativní kontraindikací je zácpa.
Homeopatické využití vrbiny je málo známé, protože je to bylina dost nenápadná. Ve starých herbářích byla tato bylina nazývána Hirundiaria, Serpentaria nebo také Centummorbia. Slouží odnepaměti k hojení ran a bolestivých míst na pokožce. V 17. století holandský lékař Boerhaave doporučoval sušenou a práškovanou bylinu jako vynikající lék proti kurdějím a proti všem vnitřním krvácením. Obecně se bylina doporučovala v podobě extraktu, odvaru apod. Z byliny pro vnější použití, na rány, sečná a bodná zranění a bolestivá místa pokožky, na rány, sečná a bodná zranění a bolestivá místa pokožky a vnitřně pak v podobě sirupu i např. proti černému kašli. Nejjednodušším kosmetickým použitím je přikládání kaše z čerstvé byliny, především na obličeji. Pokožka zvláční a pročistí se.