Detail

Popis

---

Vratič obecný je silně aromatická trvalka s větveným, dřevnatějícím oddenkem a přímou, hranatou lodyhou, dorůstající přibližně metrové výšky. Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, 1 až 2krát peřenolaločné až peřenosečné, s 5 až 12 jařmy kopinatých, zastřihovaně pilovitých úkrojků. Květenství je uspořádáno v koncovou chocholičnatou latu a tvoří je 10 až 70 drobných žlutých úborů o průměru okolo 7 až 8mm. Paprskové jazýčky květu chybí. Úbor je podepřen zákrovem. Plodem je obvejčitá nažka.

Čeleď:
Asteraceae - hvězdicovité

Původ:
Vratič pochází z jižní Evropy, u nás zdomácněla.

Pěstování:
Vratič roste na mezích, pasekách, travnatých stráních, v lomech, na rumištích, v křovinách. Půdu má ráda vlhkou, výhřevnou, živnou, neutrální, humózní, kamenitou, písčitou i hlinitou.

Sklizeň:
Předmětem sběru je nať, sbíraná v červenci až v září, v době květu rostliny. Droga má výrazné, kafru podobné aroma, chuť je kořenitě škrabavá, ostrá. Je pokládána za prudce působící, až toxickou. Nositelem toxických účinků je tujón tanaceton, hlavní účinná látka silice, které je v květech až 1,5% a v listech poněkud méně. V silici nacházíme borneol, thymol, chamazulén, kafr, pinén, terpeny a další látky. Mimo silici je v droze důležitý obsah hořčin,jejichž komplex známe pod jménem tanacetin, dále jsou zde flavonové glykosidy, třísloviny, organické kyseliny a polysacharid inulín.
Droga byla dříve často používána jako prostředek proti parazitům. S ohledem na malé rozpětí mezi dávkou terapeuticky účinnou a dávkou toxickou se v moderní fytoterapii od podávání vratiče v této indikaci upustilo a hlavní zůstává zevní aplikace, kde se využívá poměrně silného antibiotického účinku drogy na nehojící se rány apod. Horké koupele rukou a nohou mají silné antirevmatické působení a osvědčila se u masáž revmatismem postižených svalů nebo kloubů s přídavkem vratiče.
Vratič vnitřně nepodáváme ve formě čaje ani ve formě prášku ze sušených bylin. Nejjedovatějším přípravkem z drogy je éterický olej, jehož 15 gramů tvoří smrtelnou dávku pro dospělého muže. Otrava se projevuje zpomalením tepu a dýchání, zúžením zřítelnic, až kómatem. Smrt nastává ochrnutím dýchacího centra. Se silicí ale běžně nelze přijít do styku, takže se vratiče nemusíme bát a při opatrnosti je možné ho podávat v indikovaných případech i vnitřně. Tomuto podávání se ale vyhneme u malých dětí, starých lidí, těhotných a kojících žen. S ohledem na toxicitu nemícháme vratič do směsí.
Abatyše Hildegarda používala tuto bylinu na léčení zbytnění prostaty u starších mužů. Toto bylo prověřeno a z hlediska případné toxicity je to metoda zcela bezpečná, protože jde o aplikaci zcela malých, toxicky neškodných dávek. Hildegarda nepoužívala celou nať, ale jen listy a to právě pro vyšší toxicitu květů. Čerstvě vylisovanou šťávu smíchala s objemově stejným podílem bílého vína a uschováme v malých, plných lahvičkách a v chladu.
Vzhledem k tomu, že není radno využívat bylinu alopaticky, je velice žádoucí homeopatické zpracování. Můžeme využívat květ i list samostatně, ale vždy s maximální opatrností. Pro stabilní účinek je vhodnější využívat květ i list dohromady. Obojí sbíráme v době největšího rozkvětu byliny, v červenci a v srpnu, nejlépe kolem deváté hodiny dopoledne.
Otýpka sušené nati vratiče, vložená do šatníku, ho ochrání před moly a jiným hmyzem a docela dobře voní. Používá se i proti hmyzu ve stájích apod.
Lidově, hlavně v cizině, se používá čaj, nejlépe jen z listů, v podobě nálevu. Čaj účinkuje proti žaludečním křečím, proti potížím s močením, močovými kameny a při bolestivé menstruaci. Dříve se vyráběl také prášek z květů, prakticky proti všem střevním parazitům. Kromě tohoto se také vyráběl vratičový olej také proti cizopasníkům a žaludečním křečím. Zevně se užíval při dně a revmatismu.