Detail

Popis

---

Užanka lékařská je statná dvoudomá rostlina, dorůstající za příhodných podmínek výšky kolem 1m. Má přímou lodyhu, porostlou podlouhle kopinatými, přisedlými, nahoře poloobjímavými listy. Lodyha se nahoře rozšiřuje do větviček, zakončených bezlistennými vijany. Květ má pětidílný kalich a krátce nálevkovitou, nachově modrou korunu. Plodem jsou tvrdky, osázené krátkými, nazpět ohnutými osténky. Kvete v červnu a v červenci.

Čeleď:
Boraginaceae - brutnákovité

Pěstování:
Užanka roste na sušších místech u cest, na rumištích, světlých stráních apod. Čerstvá zapáchá myšinou, a proto se jí lidově říká myšinec.

Sklizeň:
Sklízíme nať nejlépe brzy po rozkvětu byliny.

Použití:
Droga obsahuje především alkaloidy, cynoglossin (údajný původce zápachu), consolidin a cynoglossin. Obsahuje také třísloviny, flavonoidy, saponiny a další látky.
S ohledem na malé prozkoumání této drogy a její možnou škodlivost (vlivem alkaloidů) ji nepoužíváme vnitřně, samozřejmě s výjimkou užití homeopatického. Vnější použití je rozmanité. Na bolavá kolena, lokty a ostatní klouby, zejména pokud nejsou oteklé, jsou výborné obklady, nejlépe přes noc. Koupelově drogu využíváme především při ekzému a jiných kožních chorobách a také při revmatismu.
Běžnou lékovou formou je odvar, připravovaný klasickým způsobem, ale je možné použít i nálev. Dobrá je i tinktura pro vnější použití formou mazání nebo jako přídavek do mastí. Osvědčila se také při lupénce.
V klasické homeopatii se užíval kořen kopaný na podzim. Ten se ale pro domácí použití příliš nehodí, vhodnější je nať. Rozdíl v účinku není tak podstatný, aby v hlavních oblastech použití byl znatelný. Existuje názor, že by se měla používat sušená nať, která ztrácí toxicitu. Ale vzhledem k tomu, že neznámě působení látek této byliny, považujeme za účinnější nať čerstvou.
Tinkturu užíváme shodně jako u kostivalu, tedy na všechny klouby, vazy, šlachy a úpony a také jako součást nejrůznějších směsí proti různým střevním a zažívacím poruchám, při žlučníkových potížích apod.