Detail

Popis

---

Pakmín větší je jednoletá bylina až 100cm vysoká s jemně rýhovanou lodyhou a listy různě tvarovanými, svěže zelenými. Mají eliptické nebo kopinaté úkrojky, ostře pilovité. Dlouze stopkaté okolíky jsou tvořeny drobnými kvítky. Okrajové částečně paprskují. Obaly jsou z trojčetných šídlovitých listenů. Plody jsou podobné kmínu. Rostlina kvete od června do října.
Plody pakmínu je možné zaměnit s plody pakmínu visnaga. Při pěstování pakmínu většího je nutné být opatrný. U citlivých osob, zejména v době květu rostliny a za vlhka, například za rosy, může dojít k vážnému podráždění pokožky až ke kožním zánětům a zpuchýřovatění. V takových případech je nutné ihned volat lékaře, jde o fotodermatózní projev způsobený furokumariny, které jsou obsaženy ve všech částech rostliny, nejvíce v plodech.

Původ:
Pakmín větší pochází z jižní Evropy a Přední Asie.

Výskyt:
Pakmín větší roste v Maďarsku, v Čechách někdy zplaňuje.

Použitelná část:
Z pakmínu většího se používá plod.

Sběr:
Plody se sbírají v době dozrávání v červenci až říjnu. Okolíky se seřežou, nechají proschnout, vymlátí, vytřídí a vyčistí. Doga má kořenitý zápach a aromatickou chuť.

Použití:
Droga obsahuje furokumariny, např. bergapten, xanthoxin, imperatorin a isopimpinellin, flavonové glykosidy a mastný olej. Množství furokumaninů je velmi rozdílné. Nejvíce jich obsahuje zelená plod, nejméně kořen. Terapeuticky zvláštní je relatovně jedovatý xanthotoxin, kterým je možné dosáhnout repigmentaci pokožky při ztrátě pigmentu. Plod se užíval proti nadýmání a při potížích se žaludkem.
Vnitřně se droga užívá jako karminativum ve formě nálevu při poruchách trávení a nadýmání. Extrakty z plodů se zevně užívají v dermatologii a osvědčují se hlavně při vitiligo, nedostatku barviva v kůži. Drogu a připravky z ní může předepsat pouze lékař.
K průmyslovým účelům, tj. izolaci furokumarinů, by bylo možné použít i nať a kořen, sbíraných krátce po odkvětu, kdy má celá rostlina největší obsah furokumaninů.