Zpět na seznam

Kyseláč luční

Acetosa pratensis

Foto: Kyseláč luční
Detail
Kategorie Ostatní léčivé rostliny
Výška rostliny do 50 cm
Tvary rostliny lata
Barvy listů zelená
Tvary listů kopinaté
Typy listů listnaté, opadavé
Měsíce kvetení Červen, Červenec, Srpen
Požadavky rostliny slunce, polostín, vlhko, kyselé půdy, hlinité půdy, nenáročné, humózní půdy
Použití rostliny v lékařství
Použitelné části rostliny list, stonek
Popis

Kyseláč luční je trvalka s přímou, asi půl metru vysokou lodyhou. Dolní listy má kopinatě podlouhlé, třikrát delší než širší, na bázi střelovité, se špičatými, odstálými laloky. Horní listy lodyžní jsou kopinaté a mají střelovitou, poloobjímavou bázi. Květní lata je s jednoduchými větvemi. Rostliny bývají dvoudomé i tzv. mnohomanželné, kvetou v červnu až srpnu.

Čeleď:
Polygonaceae - rdesnovité

Pěstování:
Šťovík je rostlina vlhčích luk, strání, pastvin, říčních a potočních břehů. Má ráda půdy vlhké až mokré, živné, dusíkaté, neutrální až kyselé, hluboké, hlinité i rašelinné. Většina bylinářů ji zná spíše pod starším jménem šťovík kyselý (Rumex acetosa).

Sklizeň:
Předmětem sběru je list, méně často oddenek. Obojí se sbírá na jaře, v dubnu a v květnu. Užívání celé nati už není běžné.

Použití:
Droga obsahuje velké množství kyseliny šťavelové a antrachinonové deriváty, podobně jako rebarbora, další organické kyseliny, vitamín C, minerální látky.
V současné době se droga využívá výhradně zevně, např. formou kašovitých obkladů při různých kožních infekcích, dále pro přípravu kloktadla při aftech v dutině ústní. Občas bývá list součástí krev čistících čajů a mladé lístky bývaly dříve používány jako zelenina, do polévek, do salátů apod. Oddenek je možné přimíchat do projímavě působících čajů.
Drogu používáme buď samostatně, a to v podobě nálevu, nebo ve směsích. Vhodná je také forma bylinného balzámu. Dávkování volíme asi poloviční než u ostatních běžných čajů.
Limitujícím faktorem užití drogy je poměrně vysoký obsah kyseliny šťavelové. Ta se v organismu slučuje s vápníkem do formy nerozpustného oxalátu vápenatého a může přispět jak ke vzniku kaménků v močových cestách, tak ochuzovat tělo o vápník. Droga se v současné fytoterapii pokládá za zastaralou a mí jen malé využití.
Klasicky se užívá kořen, kopaný na jaře, nejlépe v březnu. Používá se na všechny potíže se sliznicemi, při nemocech stáří.
Podobné chemické složení i terapeutické účinky má tzv. zaječí zelí, botanicky šťavel kyselý z čeledi šťavelovitých. Šťovík by se neměl užívat při onemocnění plic a žaludku.
Listy můžeme užívat jako velmi chutnou a osvěžující zeleninu nebo jako přílohu k jídlům podporuje také chuť k jídlu.
Při horečnatých onemocněních pomáhají obklady z rozmačkaného listu šťovíku, ale i šťavelu.
Nové fotografie rostlin