Detail

Popis

---

Kozinec sladkolistý je lysá, poléhavá až plazivá rostlina, vysoká od 0,3m do více než 1m, s hranatou lodyhou. Listy má dlouhé 10 až 20cm, se 4 až 7 jařmy, lístky široce eliptické nebo vejčité, květní kalich široce zvonkovitý, korunu nazelenale žlutou nebo bledou. Plodem jsou lusky.
Rostlině se často říká „lesní lékořice“ pro podobné působení. Velmi podobně působí i jiné druhy kozince, např. kozinec bezlodyžný (Astragalus capus), kozinec drsnokvětý (Astragalus dasyanthus Pallas) nebo kozinec dánský (Astragalus danicus Retz.).

Čeleď:
Fabaceae - bobovité

Pěstování:
Kozinec je rostlina křovin a světlých lesů a jejich okrajů. Vyžaduje vlhkou, výhřevnou a výživnou půdu, neutrální nebo zásaditou, humózní. Je vhodná k pěstování.

Sklizeň:
Sbíráme kvetoucí nať, a to v létě, nebo na jaře a na podzim i kořen.

Použití:
Kozince obsahují určitá množství málo prozkoumaných alkaloidů, dále flavonoidy, vitamin C, olej, třísloviny, aminokyseliny, řadu mikroprvků, něco silice, glycirrhyzin, proteiny, sacharózu, pryskyřice, saponin, asparagin, kaučuk a další.
Droga silně podporuje močení a je zároveň potopudná. Snižuje krevní tlak a působí sedativně. Tlumí bílý výtok, při zevním použití snižuje vypadávání vlasů. Ve formě klyzmatu jí lze také utlumit krvavé průjmy. Podávaná formou bylinného balzámu působí jako žaludeční lék. Může být také použita jako celkové tonikum při úpadku fyzických i psychických sil.
Kozincovou drogu můžeme kombinovat do různých směsí, i když zde nebyl zjištěn žádný případný toxický účinek a nejsou ani známy vážnější nežádoucí účinky nebo kontraindikace. S ohledem na málo prozkoumané alkaloidy postupujeme velmi opatrně. Je lépe užívání v malých a středních dávkách a jen po nezbytně nutnou dobu, která by neměla překročit šest týdnů.
Kozinec se osvědčil v kombinaci s natí úročníku bolhoje a natí yzopu. Všechny byliny se přidávají stejným dílem a podávají jako nálev. Hlavně se ale osvědčuje jako mírné geriatrikum, právě pro schopnost posilovat i psychickou kondici. Místy se osvědčuje podávání formou bylinného balzámu, která má zpravidla vyšší účinek.
Kozinec není obvyklý v homeopatii, ale je velmi účinný. Právě pro neznalost obsahových látek a jejich celkové účinnosti používáme homeopatické prostředky pro jejich naprostou bezpečnost při zachování účinku. Nejlepším základem pro homeopatické zpracování je čerstvá kvetoucí nať, i když může být použit i kořen, kopaný na podzim v září nebo na jaře v březnu. Nať trháme na počátku květu, v červnu. Užíváme stejně jako v alopatii, hlavně při nemocech močových cest, proti dermatozám, kašli a při revmatismu.
Tradiční čínské léčitelství si mimořádně váží příbuzného kozince blanitého (Astragalus membranaceus). Podává ho všude, kde je třeba tonizovat hlavní životní energii. Droga, kterou je nejčastěji kořen, posiluje slinivku, slezinu, ledviny a plíce.
Na základě současných výzkumů se i kozinci hovoří jako o tzv. Modifikátoru biologické odpovědi, protože mí schopnost regulovat funkci kůry nadledvinek a produkci bílých krvinek, především T-lymfocytů a makrofágů, produkci červených krvinek, hormonů včetně interferonu a protilátek imunoglobulinů.
Působí také proti chorobnému útlumu kostní dřeně a prodlužuje reprodukční období u zdravých buněk o přibližně 50%. Je možné ji také využívat u nemocných po radioterapii a chemoterapii a dokonce u nemocných AIDS. Dokáže chránit játra pře tukovou degenerací způsobenou toxiny. Jsou známy i močopudné účinky, snížení krevního tlaku a celkově zvyšuje odolnost a vitalitu.