Detail

Popis

---

Vytrvalá bylina až 50 cm vysoká, v horní části rozvětvená. Lodyhu má krátce vystoupavou až přímou, čtyřhrannou, dutou a hustě plstnatou. Listy vstřícné, srdčité nebo vejčité, na rubu šedě a bíle plstnaté, na okraji vroubkované. Malé dvoupyské bílé květy, až 7 mm dlouhé, tvoří husté polokulovité lichopřesleny. Mají kalich trubkovitě zvonkovitý, 6 -10 zubý, korunu světle fialovou. Plody jsou lesklé a hladké. Celá rostlina příjemně voní po jablkách. Kvete od června do září. Plody jsou lesklé, tmavě hnědé tvrdky, obvejčitého tvaru.

Předpokládá se, že rodové jméno Marrubium pochází z hebrejského slova „marros“ (hořká šťáva). Byl pravděpodobně jednou z pěti hořkých bylinek Mišny, které jedli Židé o židovských Velikonocích, jako připomínku exodu z Egypta.

Anglický název rostliny „horehound“ je nejspíš odvozen ze staroanglických slov „har“ a „hune“ (plstnaté rostlina).

Pro léčivé vlastnosti si jablečníku vážili už Egypťané, kteří ho používali jako lék proti kašli. Jablečník byl také posvátným olejem boha Hora, jehož socha se o svátcích tímto olejem pomazávala. Olej se také zapaloval v chrámech, žádal-li se od něj projev přízně.

O jablečníku se zmiňuje římský spisovatel Plinius a řecký lékař Hippokrates. V georgiánských dobách se jablečník používal při výrobě piva. Římané ho používali jako repelent proti mouchám. Jablečníkové pastilky proti kašli byly kdysi oblíbené v Londýně, kde se prodávaly na trhu ve stáncích přímo z ručních vozíků. Rostlina se uplatnila také na venkově, kde dojičky používaly listy na čištění dížek a máselnic.

Z kalichů se dělaly knoty do hliněných lamp, a stonky plovoucí na oleji sloužily jako noční světlo. Jablečník se používal na výrobu piva, sirupů proti kašli, listy na přípravu bylinného čaje. Nálev z listů se používal zevně i vnitřně na ekzémy a pásový opar. Rostlina se považovala za vhodnou bylinu při půstu, protože nejen pročišťuje tělo, ale působí také jako stimulační tonikum.

Pálení jablečníku v kadidle mělo udržet jasnou mysl, pomáhat soustředění na rituál a posílit intuici.

Čeleď:
Lamiaceae (hluchavkovité)

Původ:
Jablečník je původní v oblastech kolem Středozemí a ve střední Asii, ale v Evropě, Británii, Severní a Jižní Americe zdomácněl.

Pěstování:
Jablečník vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště, snese ale i mírné zastínění. Semena se vysévají koncem jara na vzdálenost 30cm. Při extrémně vlhkém počasí musíme rostlinu chránit. Na jaře je třeba velké rostliny prořezat. Jablečník se dá pěstovat i v místnosti.

Výskyt:
Jablečník je původem z jižní Evropy. U nás roste na rumištích a v plotech a to hlavně na jižní Moravě a na jižním Slovensku. Užívanou částí je nať.

Sběr a úprava:
Horní část kvetoucí natě, jejichž olistěné kvetoucí lichopřesleny jen málo píchají, seřezáváme od června do září. Sušíme ve stínu. Při umělém sušení nesmí teplota překročit 45 stupňů. Rostlina má jemnou vůni a ostrou, hořkou chuť.

Účinné látky a působení:
Jablečník obsahuje hlavně hořčinu marrubin, lakton s expektoračním účinkem bez emetického působení, třísloviny, saponin a kyselinu ursolovou. Povzbuzuje chuť k jídlu, posiluje trávicí trakt, při kataru průdušek uvolňuje hleny. Má vlastnosti podobné chininu při malárii.

Marrubin působí cholereticky. Jablečník ovlivňuje nervovou soustavu a upravuje nepravidelnou a zrychlenou činnost srdce. Kombinuje se s hlohem.

Použití:
Jablečník se používá vnitřně jako zmarům, choleretikum, antidiarhoikum, expektorans v nálevu, dále v prášku při plicním zahlenění, chronickém kataru průdušek a kašli. Také při nechutenství, žaludeční slabosti, při onemocnění jater a žlučníku. Jako antiflogistikum zevně v koupeli na špatně se hojící a hnisavé rány.

Chladný nálev se může použít na pálení žáhy, zažívací potíže a proti střevním červům, teplý pomáhá při bolestech v krku, kataru, astmatu, zažívacích potížích. Může se také použít ke zmírnění kuřáckého kašle a zevně k léčení lupénky a ekzému.