Detail

Popis

---

Rod Shibataea je pojmenován podle japonského botanika Keito Shibatovi. Známe asi 5 druhů rostoucích ve východní Asii, zejména v Japonsku a v Číně. Jsou to menší bambusy, vysoké jen 150cm. Stébla jsou křivolaká, plná a z jedné strany zploštělá, lysé stébelné pochvy neopadávají. Kolénka jsou nápadně ztlustlá a roste z nich 3 -5 téměř stejně dlouhých větévek. Listové pochvy nemají štětiny, listy jsou řapíkaté, vejčitě podlouhlé až vejčitokopinaté, nahlučené na konci krátkých větévek.

U nás se pěstuje jen šibatovka kumasasa. Tvoří stálezelené, hustě keřovité a jen slabě výběžkaté trsy vysoké 50 -100cm. Stébla jsou tenká, plná, křivolaká, nad kolénky z jedné strany zploštělá. Pod kolénky je prstenec bělavých chloupků. Ze ztlustlých kolének vyrůstá 2 -5 postranních větévek. Tenké, stébelné i listové pochvy jsou olivově zelené, s purpurovými proužky, brzy zasychají a odlupují se.

Listy raší koncem dubna, jsou dlouhé 8cm a široké 2,2cm, zřetelně stopkaté, tmavě zelené a lesklé, na rubu sivé. Zpočátku jsou měkce chlupaté, na okraji jemně, ale ostře pilovité a mírně vrutovitě stočené. Špičky listů bývají často zaschlé, zejména pokud nemají dost kyselou půdu.

Čeleď:
Poaceae – lipnicovité

Původ:
Druh pochází z Japonska a východní Asie.

Pěstování:
Na rozdíl od ostatních bambusů vyžaduje tato rostlina vlhká až pramenitá místy, nesnáší stojatou vodu nebo bažinu. Půda musí být vlhká, humózní a výživná, slabě kyselá a polostín. V zimě je dobré zakrýt kořeny i nadzemní části. Rostlina sice snáší teplotu i -20°C, ale již při -12°C bývají poškozeny listy.

Množení:
Množíme dělením trsů na jaře.

Použití:
Druh je vhodný solitérně nebo v menších skupinách do vlhkého okraje porostu dřevin s jinými bambusy, kapradinami nebo vlhkomilnými rostlinami, do tematických zahrad i do nádob.