Detail

Popis

---

Proso vidlicokvěté je jednoletá, trávozelená, 30 -110cm vysoká, trsnatá tráva. Stébla má přímá, vystoupavá nebo po zemi rozprostřená, někdy spoře z dolních uzlin větvená a na uzlinách kořenující. Pochvy listů jsou lysé, jazýček z 1 -1,5mm dlouhých chlupů. Čepele jsou ploché, 10 -50cm dlouhé a 3 -20mm široké, drsné, na líci často roztroušeně chlupaté, s výrazným bělavým středním žebrem. Lata je 10 -25cm dlouhá, volná, rozkladitá, laty koncové a postranní většinou vězí alespoň bázemi na pochvách, postrynní větve jsou přímo odstálé. Klásky jsou 2 -3mm dlouhé, elipsoidní, špičaté, lysé, dvoukvěté se zakrnělým dolním květem. Dolní pleva je velmi krátká, 1 -5žilná, 1/3 délky klásku dosahující, horní pleva květu je 7 -9žilná, plucha sterilního květu je horní plevě podobná, bez plušky, plucha horního obojakého květu je úzce vejčitá, až eliptická, tvrdá, hladká, lesklá a lysá. Obilka je 1,8 -2mm dlouhá, asi 0,8mm široká, elipsoidní. Kvete od srpna do října.

Původ:
Proso vidlicokvěté je původem ve východné polovině USA, v severním Mexiku a na Antilách. S postupující synantropizací krajiny vznikl rozlehlý druhotný areál. V USA roste druh na vlhkých půdách, podél vodních roků a jako plevel na pustých místech a na obdělávaných půdách. Ve státě Missouri roste na vlhkých nezarostlých aluviálních půdách a na štěrkových náplavech při tocích, na polích v nížinách, v silničních příkopech, na pustých i obdělávaných půdách, na kamenitých pasekách a podél železnic. V USA roste jako běžný plevel, ve státech tzv. Severní Centrální oblasti (USA) je často obecným plevelem v kukuřici a sóji.

Výskyt:
Z východní poloviny USA se druh rozšířil téměř do celých Spojených států, dále do jihovýchodní Kanady, Karibské, Střední a Jižní Ameriky, na ostrovy v Tichomoří, na Nový Zéland, do východní Asie, Bangladéše, na Střední východ, do Zakavkazska a dále do Evropy. Roste v Belgii, Bělorusku,ČR, v Dánsku, Finsku, Francii, Chorvatsku, Itálii, Lichtenštějnsku, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Polsku, Rakousku, Rumunsku, Rusku, Řecku, SR, Švédsku, Švýcarsku, na Ukrajině, ve Velké Británii. Nejstarší údaj o adventivním výskytu druhu v Evropě je zaznamenán z roku 1889 z Brém. Do Evropy byl druh zavlékán s vlnou a šířen vlnových odpadem, olejninami, obilím, krmivem, osivem a ptačím zobem. V severní části Evropy a v severní Evropě se druh vyskytuje jen přechodně, v jižní části střední Evropy a v jižní Evropě zdomácňuje. Zcela zdomácnělý je místy v jihovýchodní Francii, kde roste také na březích řeky Durance a v Itálii. Ve střední Evropě ho nalezneme na druhotných stanovištích v městských sídlech, zejména v kolejištích na železničních nádražích, v přístavech, na dvorech průmyslových závodů, u obilních sil, na rumištích a skládkách, v posledních desetiletích stále častěji i v polích kulturách, a to zejména na kukuřici, v níž se stává obtížným plevelem. Na jihu Německa, ve Švýcarsku a v Rakousku, ve Francii, Itálii a v Chorvatsku roste jako obtížný plevel v kukuřici. Zdomácňuje také na železničních nádražích.
V ČR byl druh poprvé sbírán 27. října 1970. Bylo u nás zjištěno 20 lokalit jeho výskytu, ve středních, severních a pravděpodobně jen přechodně na jedné lokalitě ve východních Čechách. Jestli roste druh také na Moravě a ve Slezsku, nevíme. Většina českých lokalit se nalézá v planárním stupni, několik lokalit v nějnižších polohách kolinního stupně, v nadmořské výšce od 135 do 230m n.m. Výjimkou je jen jedna lokalita, objevená v neobvyklém teplém roce 1983 v submontánním stupni na Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce asi 550m. Na Slovensku bylo zjištěno dosud pouze 5 lokalit druhu, a to v palnárním stupni od 103m do 185m n.m. Na železničních nádražích. Vzácněji byl nalezen na některých lokalitách ve středních Čechách robustnější morfotyp, klasifikovaný jako P. Dichotomiflorum var. geniculatum, rostoucí někdy společně s nominální varietou. Na základě morfologických znaků a odlišné fenologie je možné hodnotit tento morfotyp spíše než jako varietu, jako samostatný poddruh subsp. geniculatum. Oba morfotypy jsou vzájemně dobře odlišitelné. Obtížně klasifikovatelné morfotypy se vyskytují jen vzácně. Var. geniculatum byla poprvé v ČR sbírána 9. září 1975 v Děčíně a ve stejnou dobu na třech dalších lokalitách. Do současné doby bylo zjištěno v Čechách 16 lokalit této variety, to od planárního do nejnižších poloh kolinního stupně. Na Moravě a ve Slezsku, ani na Slovensku, nebyly podobné rostliny dosud nalezeny.
Tendence zdomácňování byla zjištěna pouze u var. dichotomiflorum. Jedinci var. geniculatum byli nalézáni na stejných lokalitách opakovaně řidčeji a jednalo se jen o zavlečení. Z dosud zjištěných 25 lokalit var. dichotomiflorum se jedná nejvýše v 7 případech o trvalejší výskyt na železničních nádražích nebo vzácněji jinde. Var. dichotomiflorum na většině lokalit dobře plodí, má tedy předpoklady pro úspěšnou a trvalou reprodukci, zatímco jedinci var. geniculatum bývají ještě na podzim sterilní. Také jinde ve střední Evropě zdomácňuje Panicum dichotomiflorum pouze v nominátní půdě.
Na Slovensku byly zjištěny všechny lokality var. dichotomiflorum na větších nádražích.
Panicum dichotomiflorum je u nás oligohemerochorem, šířeným obyčejně s dováženými severoamerickými sójovými boby, sójovým šrotem, krmným odpadem vznikajícím při zpracování sójových bobů, nebo s obilím. Z hlavních migračních cest adventivních rostlin má pro šíření druhu v Čechách zásadní význam labská cesta, jejímž je Panicum dichotomiflorum charakteristickým zástupcem.
Lokality Panicum dichotomiflorum var. dichotomiflorum leží klimaticky v teplé a mírně teplé oblasti, většinou v mírně suchých nebo suchých podoblastech, s mírnou nebo převážně mírnou zimou. Lokality v Čechách se nacházejí na území s průměrnou teplotou vzduchu 8,7 -9,4°C a průměrným úhrnem srážek 487 -575mm. Jedinou výjimkou je lokalita v Chotěboři na Českomoravské vrchovině s průměrnou teplotou vzduchu 6 -7°C a průměrným úhrnem srážek 740mm. Pro lokality ve SR platí podobné klimatické údaje jako pro většinu lokalit v ČR, pouze průměrné teploty jsou trochu vyšší - teplota vzduchu 9 -9,7°C, úhrn srážek 586 -657mm. Nejvýchodnější a nejníže položená lokalita ve SR se nalézá, na rozdíl od ostatních lokalit, v území s chladnou zimou. V teplé oblasti ve slovenských nížinách rostliny pravidelně a bohatě plodí a více než 90% obilek bývá fertilních.

Růstové podmínky:
Obilky mají po dozrání klíční odpočinek, což je podmíněno pevně přiléhajícími tuhými plochami, které brání výměně plynů. Klíční odpočinek se přerušuje porušením nebo odstraněním pluch, při nahřátí obilek po dobu asi 70 hodin při teplotě kolem 60°C, dále při dlouhodobém suchém skladování a při uložení ve vlhkých chladných podmínkách. Obilky, které vyšly z klíčního odpočinku, klíčí v šiším rozmezí střídavých teplot, ale k dalšími vývoji dochází teprve při vyšších teplotách. Optimální pro klíčení jsou teploty 8 -10/28-33°C. Hromadné vzcházení obilek začíná od poloviny dubna a končí koncem května. Obilky zrají od konce srpna a poměrně rychle vysemeňují.
Bohatá a pravidelná plodnost, klíční odpočinek a vysoké nároky druhu na teplotu při klíčení i vývoji semenáčků dovolují tomuto druhu zdomácňování zejména v teplých oblastech.

Množení:
Diaspory jsou rozšířeny zejména při pracovní činnosti člověka, ptáky při sběru potravy, vodou a větrem a s největší pravděpodobností i endozoochorně různými živočichy. Ztráta klíčivosti není rychlá.

Použití:
Panicum dichotomiflorum je v teplých oblastech USA často obecným plevelem, prospívajícím dobře na vlhčích i sušších půdách. V ČR a SR probíhá na některých ruderálních stanovištích jeho naturalizace. Zařazujeme ho proto mezi plevele vnější karantény. Lokality ve slovenských nížinách se nalézají v oblasti kukuřičného zemědělského výrobního typu, téměř všechny lokality v Čechách v Polabí a dolním Povltaví v oblasti řepařského výrobního typu.
V brzké době je možné očekávat expanzi také na ruderální stanoviště v moravských nížinách v oblasti kukuřičného výrobního typu a severněji v moravských nížinách v oblasti kukuřičného výrobního typu a severněji do oblasti řepařského výrobního typu. V Čechách dojde ke zdomácňování druhu v Polabí, na Slovensku větší expanze na jihu území. S postupující naturalizací nelze vyloučit invazi Panicum dichotomiflorum v oblasti kukuřičného výrobního typu do kultur okopanin, především kukuřice. V oblasti řepařského zemědělského výrobního typu bude probíhat invaze do polních kultur patrně extenzivně. Její průběh tam bude limitován zejména méně příznivými klimatickými podmínkami, zejména teplotami.
Pokud je šíření druhu v počáteční fázi, je nutné dbát na prevenci. Doporučuje se preventivní kontrola větších železničních nádraží, překladišť a přístavů v oblastech kukuřičného a řepařského zemědělského výrobního typu a následné pletí na primárních ohniskách výskytu v sousedství polních kultur. Triazinové herbicidy nejsou účinné, protože rostlina má schopnost metabolizovat uvedené látky po jejich aplikaci, a může se tak úspěšněji prosadit v konkurenci s jinými, triazinovými herbicidy decimovanými pleveli. Osivo musí být vždy čisté. Při eventuelním zaplevelní je možné omezit šíření řádnou kultivací a střídáním plodin.
Panicum dichotomiflorum se může stát v budoucnu nebezpečným plevelem, zejména v kukuřici. Z toho důvodu je řazen mezi druhy vnější karantény.