Detail

Popis

---

Proso seté je jednoletá trávozelená, 20 -150cm vysoká, silně odnožující, trsnatá tráva. Kořeny jsou tlusté a tuhé, je jich mnoho a vyrůstají z nejdolejších uzlin. Stébla jsou přímá, žebernatá, pod uzlinami s dlouhými odstálými chlupy na bradavkách, uzlin je 4 -8, s 1- 2mm dlouhými chlupy na bradavkách. Pochvy listů jsou žebernaté, na bradavkách mezi žebry dlouze chlupaté, jazýček je tvořen nízkým kožovitým lemem, zakončeným 1 -2mm vysokým věncem brv. Čepele jsou ploché, 10 -25cm dlouhé a asi 10mm široké, ploché, žebernaté, v dolní třetině na obou stranách s 1 -2mm dlouhými chlupy na bradavkách oděné, výše roztroušeně a krátce chlupaté, drsné. Lata je asi 10 -30cm dlouhá a 5 -10cm široká, volná, velmi rozkladitá nebo u menších rostlin přímá, řidší, na bázi često nejhořejší pochvou obalená, s lysou a žebernatou až hranatou hlavní osou, postranní větve jsou odstálé, za zralosti u větších exemplářů poněkud převislé, hranaté, drsné. Stopky klásků jsou 2 -6mm dlouhé, hranaté, klásky jsou 4 -5mm dlouhé, eliptické, zašpičatělé, dvoukvěté se zakrnělým dolním květem, za zralosti zčásti opadavé a s vypadávajícími obilkami. Dolní pleva je 5 -7žilná, 2/3 délky klásku dosahující, dlouze zašpičatělá, lysá, horní pleva 9 -11žilná, zdéli klásku, dlouze zašpičatělá, lysá, jen na vrcholku velmi krátce chlupatá, plucha sterilního květu je 9 -11žilná, horní plevě podobná, pluška vyvinutá, plucha obojakého květu je silně chrupavčitě ztlustlá. Kratší než klásek, dlouze vejčitá, hladká, lesklá a lysá, vždy tmavě zbarvená, silně chrupavčitě ztlustlá, hladká a lesklá. Prašník je 1,2 -1,5mm dlouhý, tmavě fialový. Plod je jen o málo menší než plucha. Rostlina kvete od června do září.

Čeleď:
lipnicovité

Původ:
Proso seté subsp. agricolum je dosud známo pouze ze střední Evropy, kde roste v ČR, ve Francii, Itálii, Maďarsku, Německu, Rakousku, SR, Slovinsku. Někteří odborníci se domnívají, že vzniklo mutačním procesem ze subsp. miliaceum. Ekologicky je původ aubspecie agricolum velmi pravděpodobně v okopaninách, kde roste jako plevel a odkud přechází zčásti i na ruderální půdy v sídlech a jejich okolí.
Původní a starý morfotyp plevelného prosa Panicum miliaceum subsp. ruderale je domácí v Asii, kde se vyskytuje v Japonsku, Číně, Mongolsku, Džungarsku, Kašgasku, Afghánistánu a východním Íránu, v Rusku, na jihu východní až západní Sibiře a na severu Střední Asie. V bývalém SSSR roste jako plevel na polích, u cest, na poříčních pískách a štěrcích, někdy také ve vegetačních formacích na aluviích asijských řek.

Výskyt:
Druhotné rozšíření prosa je vzhledem k možné záměně s kultivary kulturního prosa jen velmi málo známé. Nejstarší údaj o výskytu v Evropě pochází z roku 1888. Z ČR bylo plané proso oznámeno z většího počtu lokalit na východě a je známé tako ze severovýchodu. Nejčastějšími stanovišti na jihu střední Evropy jsou kukuřičná pole, v menší míře také ruderální půdy. Jako polní plevel se dostalo plané proso také do USA, kde je známo např. z jižního Wisconsinu a z jižní Kanady.
Lokality planého prosa v ČR vděčí za svůj vznik často zavlékání se severoamerickými olejninami, např. se sójovými boby nebo také se sójovým šrotem. Tomu odpovídá většinou přechodný výskyt planého prosa v ČR na železničních nádražích, v přístavech nebo na dvorech závodů na zpracování olejnin, v ČR je plané proso charakteristické pro labskou cestu adventivů. Na ruderálních stanovištích se s ním setkáme vzácněji na Moravě, ve SR roztroušeně v Bratislavě a málo i jinde na Slovensku. V Podunajské nížině a vzácněji na jižní Moravě je v současnosti významným plevelem kukuřice a následných plodin. Tam se snad rozšířilo v několika posledních desetiletích panonskou cestou adventivů ze sousedního Maďarska. Zavlečení s čištěným osivem je nemožné. Jeden z možných způsobů šíření z Maďarska by ale mohlo být zavlékání s kombajny, které přijížděly v minulosti na výpomoc na jižní Slovensko. Pro tento názor by svědčilo i to, že se plané proso zpočátku vyskytuje v hustých porostech na okrajích polí a odtud se šíří do středu a že se na ruderálních stanovištích vyskytuje pouze spoře. Na jižním Slovensku zapleveluje kukuřici masově, v jiných plodinách méně. Byl nalezen jako plevel také v řepě, pšenici, ovsu, sóje, vojtěšce, tabáku a slunečnici. S ohledem na trvalý výskyt a další šíření v teplejších oblastech SR a na jižní Moravě řadíme plané proso mezi druhy vnitřní karantény.
Lokality v ČR a ve SR leží klimaticky v teplé až mírně teplé oblasti a v suché nebo mírně vlhké podoblasti, od planárního do nižších poloh kolinního stupně. Plané proso dává přednost územím se střední až vyšší kontinentalitou. Lokality ve slovenských nížinách a na jižní Moravě se nalézají v oblasti kukuřičného typu, ostatní lokality, především v západní polovině státu, v oblasti řepařského zemědělského výrobního typu. Vzhledem k teplotním nárokům plevele je možné očekávat, že se bude šířit do dalších území patřících do oblasti kukuřičného typu a dále eventuálně i do oblasti řepařského zemědělského výrobního typu. Rychlost šíření planého prosa do nových území a jeho rychlé množení na nových lokalitách je ojedinělým jevem.
Plané proso vytváří v podmínkách Podunajské nížiny pravidelně velké množství obilek, ze kterých bývá více než 90% fertilních. Čerstvé obilky, zrající od poloviny srpna, mají výrazný klíční odpočinek, neklíčí vůbec nebo klíčí nepravidelně, rozvlekle a na nízké procento. Klíční odpočinek, zapříčiněný pevně přiléhajícími pluchami, se přerušuje porušením nebo odstraněním pluch, prohřátím po dobu asi 70 hodin při teplotě kolem 60°C. Nejúčinější pro přerušení klíčního odpočinku je dlouhodobé suché skladování obilek nebo jejich uložení v chladných vlhkých podmínkách. Po dvouměsíčním suchém skladování v laboratoři se již klíční odpočinek přerušuje a obilky klíčí v širším rozmezí střídavých i stálých teplot, přičemž optimální jsou pro jejich klíčení teploty 10 -15/25 -33°C. K hromadnému vzcházená obilek dochází od poloviny do noce května, ztráta klíčivosti není rychlá.

Množení:
Plané proso se rozšiřuje zejména při různé pracovní činnosti člověka, dále ptáky, při sběru potravy, větrem i vodou a s velkou pravděpodobností i endozoochorně různými živočichy. V trusu skotu bylo zjištěno 1,4% klíčivých obilek.

Použití:
Plevelné morfotypy Panicum miliaceum jsou rozšířeny jako polní plevel zejména ve SR v Podunajské nížině a navazujícím území, převážně v teplé klimatické oblasti v kukuřičném zemědělském výrobním typu, méně v ČR a někdy na ruderálních stanovištích v teplé a mírně teplé oblasti v přilehlém území řepařského výrobního typu, kde je možné očekávat šíření a další expanzi především v okopaninách. Je možné doporučit preventivní kontrolu větších železničních nádraží a následné odstranění rostlin na primárních ohniskách výskytu. Triazinové herbicidy jsou neúčinné, protože plevelné proso je proti nim rezistentní. Osivo musí být vždy čisté. V polních kulturách lze omezit zaplevelení především řádnou kultivací a střídáním plodin.
Proso seté je cizí expanzivní plevel, řazený mezi druhy vnitřní karantény. Je možné ho využít jako zelené krmení. Obilky mohou sloužit jako krmivo pro drůbež nebo jako ptačí zob.