Detail

Popis

---

Listoklasec černý je bambus jehož trs zůstává dlouho hnízdovitý a tvoří jen krátké výběžky. U nás dorůstá výšky 300 -400cm, v teplejších oblastech až 700cm.

Průměr stébel je 1 -3cm, v mládí jsou tmavě zelená a lesklá, v dospělosti, zejména na slunných místech, s temně hnědými až černopurpurovými skvrnami. Na zastíněných stéblech jsou skvrny světlejší. Pochvy stébel mají brvitý okraj a v dospělosti jsou kratší než internodia. Kolénka jsou, zejména ve spodní části stébel, bělavě ojíněná. Větvičky a konce výhonů jsou velmi jemné, vnější stébla měkce převisají.

Listy jsou lysé, papírově tenké, raší koncem dubna, na líci jsou tmavě zelené a lesklé, na rubu sivé, široké 0,8 -1,5cm a dlouhé 8-13cm, s jemně pilovitým okrajem. Listové pochvy mají na vrcholu několik chomáčků jemných štětinek dlouhých 0,5cm.

Kultivar ´Boryana´ se nazývá panteří bambus. Je výběžkatý, ale výběžky tvoří starší rostliny, vytváří husté porosty. Listy raší koncem dubna, výhony se vyvíjejí koncem května. Převislá stébla jsou dlouhá 400 -600cm, silná, mladá jsou žlutozelená, na konci prvního vegetačního období se na nich objevují nepravidelné hnědé skvrny. Skvrnitost závisí na klimatu a půdě, někdy se na stéblech objeví i zcela černé části. Listové pochvy jsou skvrnité, listy svěže zelené, široké 1,5cm a dlouhé 13cm. Je odolnější vůči mrazu než druh.

Kultivar ´Henonis´ je jeden z nejhezčích a nejtmavších bambusů, který je u nás možný pěstovat. Stará stébla zůstávají lesklá, mladá jsou zelená, později s tmavými skvrnami. Intenzita zbarvení se mění podle oslunění. Rostou hustě a vzpřímeně, okrajová stébla se sklánějí k zemi. Listy jsou při rašení měkce pýřité, později hladké, listové pochvy mají štětinky. Je odolnější než druh, občas snáší i méně vláhy.

´Punctata´ je kultivar, který má mladá stébla zelená, zbarvují se pomalu, až druhým rokem, do světle hnědé barvy s černými tečkami, v dalších letech jsou černá nebo černě skvrnitá. Listy jsou menší než u druhu.

Známě více kultivarů s různě zbarvenými stébly.

Čeleď:
Poaceae – lipnicovité

Původ:
Druh pochází z Číny, dlouho pěstovaný i jako užitková rostlina je v Japonsku. Do Evropy se dostal v roce 1827.

Pěstování:
Druh vyžaduje zahradní, hlubokou a humózní půdu, výživnou, vlhkou, propustnou, slabě kyselou až alkalickou, mírné klima vinařských oblastí nebo chráněné místo na slunci či v mírném polostínu. V době růstu musí dostatek živin a vody. Suchý vzduch mu škodí a vysušující vítr také. Snáší po krátkou dobu teploty do -18°C, ale listy se poškodí již při teplotách -16°C.

Množení:
Množíme oddenkovými řízky nebo dělením trsů.

Použití:
Rostlinu vysazujeme jako solitéru, do malých i velkých zahrad, atrií a do vnitřních prostou dvorů, do nádob. Je dobré ji na zimu zakrýt 25 -30cm vysokou vrstvou listí nebo chránit stébla netkanou textilií. Mladé výhony jsou jedlé.