Detail

Popis

---

Čirok halabský je vytrvalá, světle zelená až načervenalá, 50 -150cm vysoká tráva s dlouhým, silným a plazivým oddenkem s mnoha nadzemními i podzemními výběžky. Stébla jsou četná, trsnatá, přímá, hladká a lysá, v bazální části až 1cm silná, větvená, se 6 -8 kolénky, kolénka stébel jsou hustě a krátce chlupatá. Pochvy listů jsou rýhované, mnohožilné, lysé, jen v horní polovině a na okrajích drsné, jazýček je 1 -2mm dlouhý, krátce chlupatý. Lata je podlouhlá až jehlancovitá, řídká, 1 -4dm dlouhá a 3 -10cm široká, větvená, větévky jsou 8 -15cm dlouhé, v troj i vícečetných přeslenech, naspodu brvité, drsné, odstálé, vpředu větvené, horní křivolaké. Klásky jsou jednokvěté, vejčitě kopinaté, ve dvojicích. Obojaké klásky jsou přisedlé, 4 -6mm dlouhé, pýřité, plevy téměř stějné, zašpičatělé, bezosinné, hustě krátce chlupaté, uprostřed lysé nebo olysalé, žluté až žlutohnědé, pluchy dvojzubé, blanité, z výkrojků někdy dlouze kolénkatě osinaté. Prašníkové klásky na stopečkách jsou 4 -6mm dlouhé, plevy jsou špičaté. Obilky jsou 2,5 -4,5mm dlouhé, obvejčité, plevy leskle hnědé, nahá obilka je bělavá. Rostlina kvete od června do října.

Čeleď:
lipnicovité

Původ:
Čirok je pravděpodobně domácí ve východním Středozemí, kolen Černého moře, v Malé Asii, na Kavkaze až do Střední Asie. Hranice původního areálu nelze určit s jistotou, protože patří v současné době mezi téměř kosmopolitní teplobytné plevele, které se se zemědělskou kulturou dostaly do většiny pro ně ekologicky příznivých území. Roste na vhlčích půdách aluvií nebo na vysýchavých, často zavlažovaných půdách, a to především jako plevel v kulturách bavlníku, kukuřice, obilí, okopanin, dále také v kulturách súdánské trávy a čiroku, na zanedbaných ovocných plantážích a ve vinicích nebo i na různých ruderálních stanovištích. Druh se nejlépe adaptuje v teplých, humidních tropech s letními srážkami, méně už v čistě tropickém podnebí. Čirok roste jako plevel s různým stupněm škodlivosti v 51 zemích světa, přičemž ve 22 těchto zemích je hodnocen jako „nebezpečný plevel“.

Výskyt:
Čirok se druhotně vyskytuje ve většině evropských zemí. Domácí je patrně pouze v zemích východního Středozemí, zdomácnělý v celé jižní Evropě. Roste v Belgii, Bělorusku, Bulharsku, ČR, Dánsku, Finsku, Francii, Chorvatsku, Itálii, Jugoslávii, na Kypru, v Lotyšsku, Maďarsku, Německu, Nizozemí, Norsku, Polsku, Rakousku, Rumunsku, v Řecku, SR, Slovinsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, v Turecku, na Ukrajině, ve Velké Británii. V chladnějších částech Evropy, např. Dánsko, Finsko, Nizozemí, vystupuje většinou jen přechodně na druhotných stanovištích u větších sídel, zatímco v teplejších územích na jihu, jako např. v Maďarsku, je zcela zdomácnělý a vystupuje tam už trvale jako polní plevel.
V ČR se sice čirok vyskytuje na některých místech trvaleji, ale stálý výskyt v polních kulturách není dosud zaznamenán. Do střední Evropy je zavlékán s obilím, osivem, obaly jižního ovoce, olejninami, ptačím zobem, s bavlnou a jejich odpady, s transporty dobytka apod. Někdy bývá druh pěstován i jako hodnotné krmivo, např. v Severní Americe, vzácně v jižní Evropě i jinde. Zplanění ze zemědělských kultur přispělo v druhotném areálu jistě také k jeho šíření. V teplejších oblastech USA, kam byl druh zaveden do kultury jako krmná rostlina už v roce 1800, je rozšířeným nebezpečným plevelem na polích, loukách a na pustých místech. Jako plevel roste také v jihovýchodní Kanadě, ve Střední a Jižní Americe, na Antilách, v Asii až na ruský Dálný východ, do Indie, Indonesie a na Filipíny. Je možné ho najít i v Tichomoří, v Austrálii a na Novém Zélandě, v severní a Jižní Africe.
V ČR byl čirok poprvé sbírán v říjnu roku 1927 na dvou lokalitách v Praze. V současné době je u nás druh jen vzácně roztroušen, často se vyskytuje jen přechodně, od planárního do kolinního, popř. Výjimečně až do dolních poloh submontánního stupně, v teplé nebo mírně teplé klimatické oblasti. Většina výskytů je soustředěna na typická ruderální stanoviště - železnice, přístavy, rumiště a skládky, dvory průmyslových závodů a obilních skladů, velmi vzácně a jen přechodně na polích. V ČR je čirok znám ze středních, severních a východních Čech, jednotlivě roste také v Plzni a v jižních Čechách, ále na jižní a střední Moravě. Na české lokality byl druh jen náhodně zavlečen. Původ některých moravských a slovenských lokalit lze vysvětlit na základě údajů o dřívějším pěstování druhu jako pícniny.
Na Slovensku se v současné době vyskytuje druh zejména na větším počtu lokalit v Podunajské nížině a na jihovýchodě srov. Podobně jako v ČR lze i slovenské lokality pokládat za nepůvodní. Téměř všechny slovenské lokality se vyskytují v planárním stupni, v teplé klimatické oblasti. V podunajské nížině se čirok vyskytuje trvaleji jako plevel na polích, zejména v kukuřici.
Čirok je typickým polyhemerochorem. Do ČR je zavlékán s olejninami, především se severoamerickými sójovými boby. V Čechách je charakteristickým druhem labské cesty adventivů, obilím a s obaly jižního ovoce. Na území SR je zavlékán také s olejninami a obilím. Kromě toho se v podunajské nížině šíří na polích zonálně panonskou cestou adventivů ze sousedního Maďarska. Do okolí Kolína byl druh zavlečen prvotně s odpadem ze sójových bobů, který se používá ke krmení hovězího dobytka. S hnojem se nestrávené obilky dostaly i na pole. V roce 1972 tam byl zjištěn druh ve větším počtu plodných exemplářů v písčitém brambořišti. Také na Moravě byl v minulosti zaznamenán na polích, i když jen přechodně.
Je pravděpodobné, že na některých lokalitách probíhá v současné době proces naturalizace, na území ČR a SR má druh ekologické optimum především v oblasti kukuřičného zemědělského výrobního typu, protože oblast masového výskytu druhu je limitována jeho klimatickými nároky. Jako plevel může růst především v kukuřici, čirokových kulturách a také v okopaninách. V řepařském výrobním typu má tento invazní druh jen omezené možnosti pro trvali naturalizaci.

Růstové podmínky:
Vzhedem k trvalešímu, i když zatím méně častému výskytu na polích, řadíme druh do vnitřní karantény. Rostliny u nás plodí nepravidelně a na nízké procento, někdy jsou všechny obilky sterilní. Čerstvé obilky mají výraznější klíční odpočinek, který je podmíněný silnými, pevně k nim přiléhajícími pluchami, které neumožňují výměnu plynů. Klíčí rozvlekle, na nízké procento a to jen při teplotách pro klíčení optimálních. Po přerušení klíčního odpočinku se rychlost klíčení zvětšuje a rozšiřuje se rozmezí teplot při klíčení vhodných. Klíční odpočinek se přerušuje při několikaměsíčním suchém skladování, při prohřátí obilek při teplotě asi 50°C po dobu asi 48 hodin, po odstranění pluch nebo při dlouhodobém uložení ve vlhkých chladných podmínkách. Optimální pro klíčení jsou teploty 6 -15 /30 -35°C. Vzcházení obilek pozorujeme od počátku do konce května.

Množení:
Druh vyniká velkou odnožovací schopností. Podzemní výběžky rostlin přežívají hluboko v půdě i za značně nepříznivých povětrnostních podmínek v zimním období. Z toho důvodu hluboká orba, pokud není spojena s vláčením a intenzivním vybíráním podzemních částí rostliny, zaplevelní pozemků podstatně omezuje.
O šíření druhu se zasloužil hlavně člověk při své pracovní činnosti, lehké obilky mohou být také šířeny větrem i vodou, někdy různými živočichy. Na stanovišti má velký význam i šíření pomocí diaspor, které nahrazuje mnohdy při hemerochorním šíření možnosti šíření generativními diasporami, protože druh má často velmi sníženou plodnost, nebo je sterilní.
Zdomácnění druhu v našich podmínkách napomáhá zejména klíční odpočinek a dlouhodobá klíčivost plodů.

Použití:
Čirok je teplobytný plevelný druh, na našem území má ekologické optimum na ruderálních a zejména segetálních lokalitách v nejteplejších oblastech, spíše kontinentálních, a to v nížinách. V dalších letech je možné očekávat jeho šíření.
Pokud se druh více rozmohl v kukuřici, je možné doporučit jeho likvidaci ekologicky i ekonomicky vhodným herbicitem. Při menším výskytu si vystačíme s pletím. Jednotlivé rostliny je nejlépe vykopat tak, aby se zničil celý kořenový systém. Na zaplevelných pozemcích se doporučuje hluboká orba s opakovaným vláčením a vybíráním podzemních částí rostliny. Také osivo by mělo být vždy čisté, zejména pokud je ze zahraničí
Čirok halabský je ruderální a segetální plevel, rostoucí v ČR především v nejteplejších územích. Je také vhodný jako pícnina. Kvalita semen je výborná, podobná psárce luční. Díky mohutným oddenkům se ale z polních kultur těžko odstraňuje a nepomůže ani krmení na zeleno, snad jen střídání s vysokými plodinami. Jako zelené hnojení a protierozní ochrana je čirok používán v Polynésii. Jako pícnina se dobře hodí i pro půdy horší kvality. Zelené částo rostlin obsahují velké množství kyanogenních glykosidů, které mohou způsobit otravu hospodářských zvířat. Proto je nutné pro tyto účely vybírat kultivary bez těchto glykosidů. V Jižní Africe se stébla používají k výrobě papíru. Z oddenků a kořenů se vyrábí alkohol. Kořeny obsahují 27% škrobu a 13% cukrů.